Jarmila Průchová, Jaroslav Průcha: Léčivé byliny úplně jinak – bezpečněji než dosud
Žijeme v moderní době se všemi vymoženostmi civilizace, přesto nebo právě proto se mnozí z nás obrací k přírodě, čerpají z ní energii, sílu, zdraví. Přáním mnoha lidí je sbírat si čerstvé
divoké zeleniny, chodit na léčivé byliny rostoucí na lukách, polích, u potoků a na okraji lesů. Chutnají jinak a mají zde mnohem větší sílu než ty, které koupíme v obchodě.
K tomu ovšem potřebujeme mít o nich kvalitní znalosti, rozumět jim. Takové vědomosti nám s láskou podávají Jarmila Průchová a Jaroslav Průcha ve své knize Léčivé byliny úplně jinak – bezpečněji než dosud.
Neslavnější herbář.
Slavný Mathioliho herbář léčivých bylin vznikal kolem roku 1560. Od té doby uplynulo několik století a mnohé se změnilo v přírodě i v nás, mnoho procesů funguje jinak. My lidé jsme se přírodě vzdálili, příroda nám to vrací, mnohé bylinky, které dříve naše neduhy uzdravovaly je dnes pouze léčí. Samozřejmě máme stálice, které uzdravují, ale i těm je dobré lépe porozumět.
Pojďme si tedy říci, které to jsou.
Stálice, které uzdravují:
1.Patří mezi ně především ty, které mají zhuštěné typy energií a proto jsou stále schopny nejen léčit, ale i uzdravovat. Dub, modřín, smrk, jasan, javor, jedle, jilm, kaštan, náš národní strom lípa, jeřáb, ořech, oves, pšenice špalda, rýže, pohanka, lněné semínko.
2. Co je zhutňováno a zpevňováno, potřebuje i svůj protipól – zdravé uvolnění. Tady Mathioli uvádí zelí, mrkev, cibuli, petržel, pastinák, tuřín, květák, kapustu, pór. Tyto léčivky na všechny choroby přijímají lidé v celém mírném klimatickém pásmu již několik set let.
3. Každý živý organismus potřebuje něco jako malý bič. Prevenci proti zpomalování energií, proti zatuhnutí těla i mysli. Pan Mathioli nám připomíná listy zelené hořčice, občas kmín,
pampelišku se vším všudy, návod k co nejčastějšímu používání kořene kopřivy, občas v malém množství česnek, někdy libeček, vřes, lebedu, vodní řasy, světlík lékařský, yzop, pelyněk.
4. A protože každý si občas potřebuje na něčem smlsnout nabízí nám pro tyto příležitosti pan Mathioli jablka a jahody.
Oblíbenci pana Mathioliho pro Vaše zdraví:
Jahodník obecný, divoce rostoucí, ne pěstovaný.
Obsahuje hlavně třísloviny, silice, kyselinu jablečnou a salicylovou, vitamin C, značné množství minerálních látek a cukry. Je posilujícím prostředkem pro rekonvalescenty.
Sedmikráska chudobka.
Jeden z mála květů, které lze doporučit, protože květy obecně mají extremní energie. Sedmikráska je skromná, vytrvalá a nezdolná a Vy můžete tyto vlastnosti přijímat do sebe,
když ji s chutí a radostí budete konzumovat ve svém jídelníčku.
V divokých zeleninách má pan Mathioli favority 2:
Lopuch větší.
Jeho kořeny si berou z hloubky i ty minerální látky, na které ostatní rostliny „nedosáhnou“. Lopuch nejlépe přijímejte ve formě kávy z opraženého suchého kořene nebo ve formě
zeleninového přídavku do polévky. Nebo si pochutnejte na dušeném kořeni lopuchu s mrkví, je to nejcennější pokrm z oblasti zelenin.
Pampeliška – smetanka lékařská.
Obdivuhodná divoká zelenina, kterou rád používal už v 11. století vyhlášený arabský přírodní lékař Avicenna. Smetanku lze doporučit při chorobách jater, ledvin a zažívacího systému.
Pro porozumění, proč ne všechny bylinky patří do 21. století, vysvětleme si pojmy jin a jangu. V překladu je jin „ve stínu“ a jang „na slunci“. Zobrazují všechny věci, děje a jevy, které
mají podobný charakter energie. Jang je tedy všechno horké, akční, je to energie, jin energie je chladná, pomalá klidná, je to hmota. V ročním období se střídá horké jangové léto s jinovou
zimou, ale i chladná jinová noc s jangovým dnem. I staletí lze charakterizovat převažujícím typem energie. V době Mathioliho a ve staletích po něm až do 19. můžeme převažovala energie hutná,
jangová, v našem století převládají vlivy jinové. Máme kolem sebe spoustu chemie, jin více konzumujeme v lécích i potravinách. Pokud bychom k tomu přidaly ještě extrémně jinové
bylinky, mohou způsobit oslabení orgánů.
Na které byliny pozor.
Ve Švýcarsku, v ohradách, kde se pasou kravičky je všechna tráva a všechno „jedlé“ vypaseno až takřka na holou zem. Nedotčeny zůstávají kopřivy, řebříček, třezalka, máta
peprná a pryskyřník. Společné mají to, že rostou hodně do výšky a mají silně expanzivní energii, která oslabuje všechny, kdo je „spapají“. Součástí světového pokroku je na straně jedné technický rozvoj, na straně druhé i sílící hnutí lidstva za návrat k přírodě a úctu k ní, lásku k ní. K tomu potřebujeme přírodě, jejíž krásnou součástí bylinky jsou, rozumět.
Sokrates:
Existuje jen jedno zlo, a to je nevědomost. Existuje jen jedno dobro, a to je vědění. Při četbě knihy Průchových prožijete dobrodružství objevování nového v říši bylinek,
prožijete s nimi detektivní pátrání po tom, proč některé bylinky fungují tak a jiné jinak, dozvíte se mnoho příběhů a zážitků lidí ze života poučných i radostných. Vždyť záměrem
autorů je přispět svými „bylinkovými příběhy“ k vašemu radostnému a spokojenému životu.
Více na www.svitani.eu
Zpracovala Nora Chvojková
